12. kolo

V čase nedělní televizní pohádky měl trenér Borovec opět těžkou hlavu a nebylo to jen po včerejších fernetech. Na hřišti ČZU se nás totiž sešlo celkem 16 hráčů ke hře. První se vzdal sestavy rekonvalescent Honza Salava a druhým byl Míla Anděl, který své místo v kádru přepustil Honzovi Klozarovi, který jde ve čtvrtek na operaci a měl to být jeho, na delší dobu, poslední zápas. Do zápasu jsme šli s cílem odčinit minulou domácí prohru. Náš cíl však začal brát za své již od samého začátku utkání, ve třetí minutě jsme si nedokázali poradit se skákavým balónem za velkým vápnem, toho se zmocnil útočník domácích, dostal se za naše obránce a podél brankáře otevřel skóre. Ještě chvilku jsme se vzpamatovávali z tohoto šoku, ale časem jsme se začali dostávat před brankáře domácích. Nejprve se dostal do úniku Jarda Šamánek, který si obhodil stopera, ten jej zastavil na hranici vápna tělem tak, že ani Jirka Šlégr by si nebyl jistý, jestli nepůjde ven, leč píšťalka sudího zůstala němá. Po chvíli se opět Jarda prodral po křídle obranou domácích a předložil míč na malé vápno Mírovi Čáslavkovi, který však trefil jen gólmana domácích. Za chvíli však zahřmělo na druhé straně, po ztrátě míče na naší polovině se podařilo průnik domácích ještě odvrátit na roh, ale bohužel nebyli všichni naši hráči ve vápně od toho, aby bránili, takže si na centr naskočil kousek za malým vápnem zcela nekrytý hráč domácích a koníčkem zvýšil na 2:0. V té době již nebyl na hřišti Jirka Svatoň, kterého vystřídal Jirka Velinský a když po další chvíli odkulhal ke středové čáře Radek Fál, na hřiště místo něj vběhl Karel Táborský. Do konce půle se již naštěstí nic nestalo a tak jsme mohli doufat, že nikdo z přítomných diváků nepořizoval z tohoto utkání záznam, protože jím by se dali leda strašit malí adepti míče kopaného, že pokud budou zlobit, budou za trest hrát s námi.

Ve druhém poločase jsme se měli pokusit o zvrat, ale již po pěti minutách proběhl naší obranou střídající útočník hostí, který v brejku bodlem poslal míč okolo brankáře a míč se s pomocí tyče dokulil do naší branky. Pak nastala doba, kdy se hra odehrávala spíše ve středu hřiště a na obě brány občas zamířil průnik z té či oné strany. V šedesáté minutě vybojoval u půlící čáry míč Jarda Šamánek, přiklepl ho Romanovi Krincvajovi, který obešel dva protihráče a pak prostřelil vše, co mu stálo v cestě. Ve snaze o zkorigování výsledku jsme se vrhli do útoku a i když naše hra byla již o něco lepší než v prvním poločase, moc efektu to nepřineslo, spíše jsme domácím umožňovali útoky do naší otevřené obrany, z nichž dva skončily gólem do prázdné branky. Pokud byl vzuchoplavec v horkovzdušném balónu, který se vznášel na obzoru, alespoň trochu fotbalově znalý, nemohl veřit svým očím, že se nepropadl do třicátých let minulého století, protože v poslední čtvrthodině bylo z naší strany vidět okolo malého vápna goalman, před ním operovali u našeho velkého vápna dva backové (Urbi a Smrtižába), okolo půle se pohybovali tři spojky (Karel, Vacátko a Roman) a vepředu se prohánělo zbylých pět forwardů.

Výsledkem a předvedenou hrou jsme jen podtrhli pouze smutný víkendový účet košířské kopané, kdeže je forma plejerů z kraje podzimu, která byla nabrána na turnajích a písečných plážích, prostě nám to moc nejde a je dobře, že se podzimní sezóna již chýlí ke konci.

Ti, co jsme byli na hřišti si poslední dva zápasy za rámeček rozhodně nedáme, ale dnes se utkání nepovedlo, z mého pohledu, ani Martinovi po taktické a kamarádské stránce. Chápu, že chtěl s mužstvem něco udělat, aby vyhrálo, ale vystřídat Jirku již po dvacetiminutách v pralesní lize, kdy hrajeme v poslední době všichni velkou tužku, mi přijde vůči němu dost kruté, to samé se týká Honzy Klozara, který si měl jít zahrát alespoň poločas, když teď nebude smět minimálně do konce ledna kopat. Určitě se nemusel převlékat do civilu již o půlce, na druhou stranu chápu jeho smutek a zklamání, protože se těšil, že si ještě na podzim chvíli zakope a vymlouvat se na to, že by se někdo zranil a pak by jsme hráli o jednoho míň, mi přijde v této soutěži trochu krátkozraké. Tohle by jsme si asi měli vyříkat na vánoční besídce, kterou navrhuji udělat v pátek 11.12. U koně.

Omlouvám se, že jsem se trochu víc rozepsal a i o věcech které se neudály pouze na hřišti, ale myslím, že by jsme si tohle měli po sezóně v klidu vyříkat, tak ať je nad čím u piva hloubat. Jelikož jsem byl kritický ke konkrétní osobě, proto se dnes i podepisuji.

Cedník # 18