7. kolo

Běží 81.minuta, Svatoň fauluje v pokutovém území pronikajícího domácího hráče a rozhodčí nekompromisně ukazuje na značku pokutového kopu. Řeporyjská tribuna je na nohou a skanduje DESET - DESET! Snad to překopne nebo třeba trefí Cedníka do hlavy, jen tohle ne, to bude ostuda, to se nám U Koně budou všichni smát, myslí si trenér Borovec, smutně stojící na lajně s praporkem. Domácí stoper si postaví míč a zazní ostrý hvizd píšťalky .... naštěstí to je jenom budík, který Martinovi hlásí, že je čas vstávat do práce. Zlý sen, který se ale může klidně v neděli změnit realitu.

Takže při reálném zápase Martin nastavil taktiku tak, aby jsme desítku, pokud možno, neinkasovali. Naše hra sice nebyla pro diváky moc líbivá, byla založena na obranné hře, přizpůsobena rychlostním možnostem našich hráčů. Tato skutečnost však dělala domácím hráčům značné problémy, jelikož se s naší pěší hrou ztěží psychicky vyrovnávali. První vážnější ohrožení branky tak bylo vystřeleno z našich kopaček, Luďa se na naší půli zmocnil míče a kousek za půlí zkusil přelobovat domácího brankáře, který stál na velkém vápně. Míč však o půl metru přeletěl břevno. Domácí i nadále pokračovali v útočném tlaku a po sérii rohů skončila hlavička domácího hráče z prostoru malého vápna v naší síti. Ve 35.minutě jsme nedokázali odkopnout jeden z dalších míčů, o které se bojovalo v oblasti našeho velkého vápna a nekompromisní střela domácího útočníka podruhé rozvlnila naši síť. V nastaveném čase první půle rozhodčí dlouho váhal jestli pískne ofsajd nebo roh, nakonec se přiklonil k rohu, což rozlítilo do té doby velmi dobře hrajícího Veliňáka. Ten nabídl sudímu, že mu jeho brýle nacpe do řiti, na což sudí reagoval nabídkou žluté karty. Veliňák nabídku přijal a sdělil sudímu, že mu může dát karty klidně tři, že mu to je jedno. I rozhodčí nabídku přijal a se slovy: tak dobře, takže: jedna žlutá, druhá žlutá a třetí je červená, poslal Jirku do kabin. Na druhý poločas byla stanovena ještě defenzivnější taktika s cílem v deseti těch deset doopravdy nedostat. Dvacet minut se nám dařilo držet stav 2:0, až se začal plnit Martinův sen. To Jirka Svatoň fauloval v pokutovém území pronikajícího domácího hráče a rozhodčí nekompromisně ukázal na značku pokutového kopu. Po ostrém hvizdu píšťalky však domácí hráč míč nepřekopl, ani netrefil Cedníka do hlavy, ale poslal míč k jeho pravé tyči a opět jsme rozehrávali ze středového kruhu. Po inkasované brance jsme se osmělili ke chvilkové hře na soupeřově polovině a po jednom odkopu se dostal Honza Jelínek až před brankáře domácích, ale stav utkání se bohužel neměnil. Domácí nás následně opět zatlačili před naší branku a po několika průnicích ze strany jsme si střílený centr sami nešťastně srazili do vlastní branky. V závěrečných minutách utkání pršely z řeporyjské tribuny na naše hlavy posměšky jak na věk hráčů, tak i na naši rychlost, což zdravě naštvalo kapitána Urbance, který se společně s Honzou Salavou rozhodl domácím mudrcům ukázat, že technika se z našich nohou nevytratila. První na řadě byl jeden z domácích útočníků, když míč po trase Urbanec - Salava - Urbanec - Salava třikrát prošel mezi jeho nohama. Dále následovali ještě dva domácí hráči, což uznale odměnila i domácí tribuna, takže když z řad košířských hráčů zazněla prosba: Martínku, ta 12 ještě housle nedostala, dobrosrdečný kapitán prosbě vyhověl a nasadil housle i střídajícímu hráči.

Závěrem lze dodat, že moc fotbalovosti v měřítku soutěže jsme zde nepředvedli, dvě střely na branku nejsou opravdu moc, na druhou stranu je nutné pochválit všechny košířské hráče, protože na hřišti odevzdali naprosto vše, co bylo v jejich sil a možnostech. A zvednutá nálada bílolvovskou houslovou dvojicí Urbanec - Salava snad udrží hráče v chuti nastupovat i k dalším bojům.