6. kolo

Na vzájemný souboj dvou vedoucích celků III. třídy, hraný na Aritmě, bylo zvědavo celkem 12 diváků, což byla na začátku utkání nejpočetnější skupina na stadionu, protože domácí hráči nastoupili k utkání pouze s deseti hráči a my jsme v té chvíli nedisponovali žádným náhradníkem. O první vzruch na hřišti se postaral Jirka Velinský, který v páté minutě začal rozhodčímu dost vehementně vytýkat jeho chyby, takže dostal žlutou kartu a velké varování před červenou kartou. Další průběh hry přinesl řadu nepřesností na obou stranách, které se, zvláště na naší straně, přelévaly do nervozity jednotlivých hráčů. Asi v patnácté minutě se nám bohužel zranil Honza Salava, takže se do doby, než se převléknul nemocný Karel Pulec, vyrovnal stav hráčů na hřišti. O chvíli později již dorazili domácím dva hráči, ale hráč Babka - Kruta neměl v pořádku registrační průkaz, takže po chvilce vyjasňování musel zasáhnout do hry až další hráč. Ve 25.minutě jsme domácí trochu zatlačili před jejich branku a po závaru otevřel, na dvakrát, Míra Čáslavka skóre utkání. Naše radost však netrvala ani deset minut, domácím jsme nabídli, po zbytečném faulu, výhodu trestného kopu ze vzdálenosti asi 20 metrů, který skončil u tyče našeho bezmocného gólmana. Gól na jednu stranu sice zvýšil naši nervozitu, ale vybičoval nás k většímu úsilí, takže jsme více ohrožovali branku domácích, ale protože trestné kopy Petra Frýby skončily na tyči, respektive hlavě domácího obránce, šlo se do kabin za nerozhodného stavu.

Atmosféra v naší kabině se dala krájet nožem, když si své přisadil, částečně oprávněně, i trenér Borovec, který zde řádil jako Vladimír Růžička. Asi nám tento duševní průvan trochu zvedl sebevědomí, protože se na konci přestávky rozloučil Karel Táborský se svým synem slovy: škoda, že už jedete s maminkou domů, protože neuvidíte moje góly.

Obraz hry na začátku druhého poločasu byl vyrovnaný, hra již nabrala větší tempo, ale bez gólového efektu. Po čtvrt hodině hry jsme zahrávali roh, ve velkém vápně se k míči dostal Martin Urbanec a ranou vrátil vedení na naši stranu. Po gólu začal být aktivnější domácí celek, vytvořil si mírnou převahu, ale jejich veškeré pokusy končily na naší obraně. Až v sedmdesáté minutě se dostal k míči na hranici pokutového území jejich špílmachr Blek, který se pokusil střelou přehodit našeho brankáře. Ten stačil jeho pokus konečky prstů jen vytlačit na břevno, ale než se mu podařilo dokončit kotoul vzad a vstát, ruzyňský útočník hlavou opět srovnal skóre utkání. Po dalších pěti minutách jsme zahrávali trestný kop z 20 metrů, k míči se postavil Jirka Velinský, přehodil zeď a míč mířil na domácího obránce, který stál u tyče. Ten však v poslední chvíli míči uhnul a tak se vedení opět vrátilo na naše kopačky. Pak pokračovala oboustranně svižná hra, asi nejhezčí pasáž utkání. Pět minut před koncem si Karel Pulec narazil, podobně jako ve Kbelích, míč s Mílou Andělem, prodral se do vápna a křižnou střelou po zemi nedal domácímu brankáři šanci. Po zbytek utkání pokračovali domácí v aktivní hře, ale již se jim nepodařilo ohrozit naší branku a když ani Karel Táborský nevyplnil svoji gólovou prognózu, odvezli jsme si z Aritmy tři cenné body.

Naše špatné rozpoložení se i přes vítězství opět přeneslo do kabiny, kde jsme utkání završili velmi vzrušenou debatou, do kterého výčepního zařízení půjdeme zápas rozebrat. Našim fanouškům a kamarádům z řad áčka jsme tak názorně ukázali, že hrát v béčku prales není, pro psychicky neodolné hráče, procházka růžovým sadem.