7. kolo

V dnešním zápase jsme přivítali střešovický Tatran a trenér Borovec měl opět těžkou hlavu, koho poslat na hřiště, neboť k utkání bylo připraveno nastoupit celkem 18 hráčů. Po vzájemné domluvě odjeli někteří hráči na malou kopanou (Milan Kříž a Honza Klozar), Tonda Tichý s Petrem Švestkou se pro nemoc, respektive zranění vzdali nominace, takže zůstalo 14 hráčů. Jaký rozdíl oproti minulému víkendu. V základní sestavě se objevil již trenérem zdravotně uznaný Fál a čerstvě zaregistrovaný Jirka Svatoň. Úvod utkání byl vyrovnaný, bez výraznějšího ohrožení jakékoliv branky. Po čtvrt hodině hry se hosté usídlili na naší půli a kombinací se snažili dostat na dostřel naší branky, když jejich rozehrávku zachytil Jirka Velinský, na půli si obhodil střešovického stopera a své sólo zakončil střelou k tyči. Ani po vstřelené brance jsme však fotbalově nepookřáli a tak nám i nadále vázla kombinace a rychlonozí hráči Tatranu řádně větrali našim bekům. Naštěstí dalekonosné střely hostí končily vysoko v ochranné síti nad brankou, takže jsme do kabin šli s vedením 1:0.

Trenér Borovec tentokrát vsadil na metodu cukru a v kabině místo burácivého ryku utěšoval své svěřence, že fotbal za týden jistě nezapomněli hrát a že druhá půle bude určitě lepší. K tomu nám měla pomoci dvě čerstvá tykadla. Leč hra pokračovala ve stejném duchu jako v prvním poločase, až po čtvrt hodině hry se dostal do úniku Luďa, ale při přehazování gólmana překopl i branku. S přibývajícím časem se hráči Tatranu stále více usazovali na naší polovině, což nám umožnilo podnikat další průniky do jejich obrany, ale tváří v tvář hostujícímu brankářovi neuspěli Karel Pulec ani Roman Krincvaj. V posledních minutách zápasu jsme byli doslova přikováni na vlastní půli, nejvíc příznivcům Košíř zatrnulo asi pět minut před koncem, kdy přetažený centr z pravé strany vápna mířil na zcela osamoceného útočníka hostí, číhajícího kousek za malým vápnem, ale v poslední chvíli se zde zjevil Jirka Chmela, který nádherně zpracoval centr na prsa alá Jura Klapzuba a na nich jej donesl až k brankáři Peterkovi. Jelikož se do konce utkání naštěstí již nic nestalo, vybojovali jsme další tři body, ale dnešní cesta za nimi byla na podzim zatím nejtěžší, za což mohla jak síla a předváděná hra soupeře, tak i naše vlastní hra, která postrádala lehkost a kombinaci z minulých utkání, řečeno ústy žáka Kulíka, byla "nevalné chuti".