1914-1918 Válečná léta
Rok 1914 znamenal skutečně začátek nové éry ve vývoji Sparty Košíře. Se vzrůstající popularitou klubu se také rozšiřovala členská základna. Do klubu vstupovali noví členové a hlavně obětaví funkcionáři. Sparta měla tehdy 72 členů. Dne 22. března 1914 se konala první řádná valná hromada, na které byly schváleny stanovy klubu. Do nového výboru byli zvoleni: R. Řepka, A. Smrčka, V. Hluchý, R. Kopecký, Troníček, Václavík, Šplíchal, V. Brůža, Kovařík a Hosnédl. Předsedou byl zvolen Troníček, sekretářem Václavík. Výsledkem intenzivní práce tohoto výboru ubylo dosažení finanční soběstačnosti a také, po úspěšném jednání s Všeobecnou záložnou byl získán pronájem dosavadního hřiště na další období. Výkonnost klubu stoupala a současně s ní rostla i jeho popularita.
To se projevovalo především v nabídkách soupeřů k sehrání zápasů. Mezi nimi byly i velmi silné celky, jako např. Meteor VIII, AFK Vršovice, SK Slavia, Rozdělov, SK Bubeneč a další. Čas ubíhal a v největším rozkvětu klubu přišla pohroma. 26. červenec 1914 a s ním vypovězení války. Mnoho členů klubu, zejména hráčů, bylo nuceno narukovat. Na rozloučenou s mobilizovanými kamarády byl sjednán zápas s kombinovaným mužstvem SK Slavia, který skončil vítězstvím Slavie 4:1. Sparta Košíře nastoupila v sestavě: Vetešník - Řepka, Vodička - Novák, Kuba, Řezáč - Plachý,Gierich, Zopf, Hrabě a Slíva. Vlivem válečných událostí nastává patrný pokles klubu. Nebyli funkcionáři a v důsledku četných narukování nebyl také dostatek hráčů. Sparta Košíře jen s námahou udržovala klubovou činnost. Po utkání s rezervou SK Slavie dne 30. března 1915, ve kterém Sparta zvítězila 3:1, bylo rozhodnuto činnost klubu zastavit.
V nastalých válečných poměrech nebylo ani možno na nějakou činnost pomýšlet. Hřiště klubu bylo zoráno a oseto obilím. Tento osud postihl ostatně celou řadu pražských klubů a tak jen několik, obrazně řečeno „trosečníků", se scházelo k rozpravám o minulosti. Teprve v květnu 1916 se sešli zbývající členové Sparty Košíře se zástupci Dělnického SK a na této schůzce byla uzavřena dohoda o dočasném spojení obou klubů k provozování společné činnosti. V tehdejší době to bylo ostatně zvykem, a vlivem poměrů i nutností. Pouze velké kluby si udržely samostatnost a mohly provokovat, třeba s určitým omezením, činnost.
Výbor byl složen ze zástupců obou oddílů: B. Danda, Pergl, Slíva, Čermák, Kovařík, Gierich, Hosnédl a Heřman. Dělnický SK byl založen v roce 1913 jako odbor I. dělnického spolku v Košířích. Tento odbor se později osamostatnil jako sportovní klub, z jehož řad vyšlo několik výborných hráčů Sparty Košíře jako byl Kolář, Danda, později Arnošt Šubrt, který rychle vyspěl v jednoho z nejlepších českých křídelních útočníků a dále nezapomenutelný Antonín Perner, v poválečné době znamenitý záložník letenské AC Sparty. Vraťme se však do doby, která následovala po sloučení klubů. Celá řada členů byla vyreklamována na práci do Ringhofferovy továrny na Smíchově, několik se jich vrátilo z fronty a tak, sice s velkými potížemi, se podařilo sestavit mužstvo, které vystupovalo pod jménem Košířská XI. Po dlouhém jednání a námaze bylo získáno hřiště v cihelně pod Kotlářkou, které bylo obětavou prací všech členů upraveno.
Všeobecně se věřilo, že nyní nastává obrat k lepšímu. Avšak nastalo další kruté zklamání. Zhoubnou činností několika jednotlivců, kterým byly úspěchy klubu trnem v oku, byl klub o toto hřiště připraven. Tato skutečnost a opětné povolávání členů k vojenské povinnosti oslabovaly jak mužstvo, tak i výbor. Protože klub získal několika dobrými výsledky dříve ztracenou popularitu, šlo nyní o to, za každou cenu udržet činnost a tím předejít hrozícímu zániku klubu. A to se podařilo i bez vlastního hřiště, když mužstvo bylo doplněno Medunou, Janouškem, Vorlíčkem a Heřmanem z Radlic, Čiperou a Flekem z Bubenče. Po prvních nezdarech s prvotřídními soupeři se dostavily i úspěchy. S Meteorem VIII vyhrála Sparta 1:0 a mužstvu AFK Vršovice podlehla jen těsně 3:4 po poločase 3:1. Mužstvo v té době bylo složeno z hráčů: Muller, Kraus, Horníček, Skopový, Kovařík, Vetešník, Slíva, Gierich, Kolář, Flek a Večeřa.
Jeden úspěšný zájezd na Kladno znamenal okamžité nabídky od všech kladenských klubů, kde byla Sparta Košíře vždy vítaným hostem. Další úspěšné zájezdy se uskutečnily do Plzně, Mladé Boleslavi atd., a všude bylo dosaženo čestných výsledků. Kromě nedostatků technického a materiálního rázu dolehla v té době na český sport také vlna persekuce. Centralizačním snahám Vídně se podařilo rozpustit ČSF. Tím byla velmi postižena česká kopaná a v neposlední řadě i Sparta Košíře. V tehdejších válečných poměrech byl nedostatek všeho. Nebyly téměř finanční prostředky na činnost klubu a skutečně jen zásluhou několika jednotlivců se klub udržel a získal svou největší popularitu. Později, když velká část mužstva byla nucena narukovat, byl klub nucen činnost zastavit a do konce války ji již neobnovil.