1918-1937 Začínáme znovu
Čas ubíhal a přišel rok 1918 a s ním i 28. říjen, který přinesl lidu českých a slovenských zemí tolik vytouženou svobodu. Vyhlášením samostatné Československé republiky byla však naplněna pouze vnější strana našeho osvobozeneckého úsilí. V zemi, podobně jako v ostatních evropských státech, dozníval morální a hospodářský rozvrat způsobený čtyřletou válkou. A tak, jak se postupně konsolidoval vnitřní politický a hospodářský vývoj mladé republiky, tak také docházelo postupně i k poválečnému rozvoji československého sportu. Třebaže vnitřní poměry v obnoveném Čs. svazu fotbalovém byly upraveny až v roce 1919, bylo zemskými úřady již na sklonku podzimu 1918 povoleno zahájit činnost Dělnickému SK.
Po několika poradách zástupců klubů se podařilo to, co bylo přáním všech: spojení obou klubů pod názvem Dělnický SK Sparta Košíře. Silně prořídlé řady aktivních hráčů citelně poznamenané válečnými ztrátami, tvořily kádr tehdejšího mužstva. Jedinou posilou byli bratři Vondrové, kteří přestoupili z SK Čechie Smíchov. Toto mužstvo bylo v roce 1919 zařazeno do III. mistrovské třídy. V prvním ročníku této soutěže jsme však neměli valných úspěchů. Po skončení soutěže jsme se umístili na devátém místě. Toto umístění však bylo hluboko pod možnostmi mužstva, které zbytečně ztratilo vlastní vinou dost bodů. Bylo to způsobeno především vlivem netaktických změn v sestavě mužstva, které se děly od zápasu k zápasu se snahou zvýšit výkon mužstva, mnohdy ale k jeho škodě. V té době se skutečně jen několika hráčům, kteří svou agilností nahradili nezájem ostatních, podařilo zachránit klub od sestupu.
V roce 1920, když byla rozšiřována II. třída jsme byli, podobně jako Čechle Smíchov, Radlický SK apod. zařazeni do této třídy. Soudě podle výsledků z předešlého roku, očekávali všichni s obavami, jak naše mužstvo obstojí v této náročné soutěži. A zde se ukázalo, že soustředěným úsilím lze dosáhnout i přes silnou konkurenci dobrých výsledků, neboť mužstvo skončilo na čestném 7. místě tabulky. Vyvrcholením poválečných úspěchů Sparty Košíře byl postup do I. třídy v roce 1921. Mužstvo pod vedením trenéra Bělky, býv. hráče SK Slavia, dosáhlo v mistrovské soutěži skutečně ojedinělých výsledků: Čechie VIII 2:1, Slovan Dubí 5:1, Slovan VII 4:1, Praha XV 3:0, Viktoria Vinohrady 3:1, Viktoria Nusle 1:1, Meteor VII 7:3, Novo-Praha 6:0 a v rozhodujících zápasech porazilo Radlický SK 3:1 a SK Kročehlavy dokonce 4:1. Byla to slavná doba košířské kopané, kdy každý funkcionář plnil stoprocentně své povinnosti a každý hráč si byl vědom důležitosti svého výkonu v každém mistrovském utkání. A toto získané prvenství v mistrovské soutěži bylo nejlepší odměnou všem pracovníkům i hráčům klubu, kteří se o něj zasloužili tvořivou prací, nefalšovaným nadšením a zanícením pro klubové barvy.
Vítězné tažení Sparty Košíře v roce 1921, které bylo korunováno úspěchem - postupem do I. třídy. V té době se ukázalo, že dosavadní hřiště již nevyhovuje, zejména svými rozměry, požadavkům a potřebám prvotřídních zápasů. Za pomoci arch. Linhardta bylo získáno nové hřiště nad „Turbovnou", a tak si klub zajistil klidnou existenci až do roku 1923. Účast v I. třídě však byla provázena mnoha dalšími potížemi. V sezóně roku 1922 byla Sparta Košíře v pražském fotbalovém „světě" již předem tipována jako outsider I. třídy. Trenér klubu Rosmeisel však doplnil mužstvo o brankáře Kasla, obránci Stašou a Vackem a útočníkem Vlčkem. Takto posílená Sparta ve svém prvním ročníku I. třídy dokázala, že jí i jako nováčkovi, příslušnost v této soutěži patří. Dosáhla 10 bodů, což tehdy stačilo k udržení v soutěži. Z nejlepších výsledků možno uvést: CAFC 2:2, Nuselský SK 1:1, Sparta Kladno 3:0, SK Kročehlavy 4:3, Meteor Vinohrady 5:3, Meteor VIII 3:3 a SK Kladno 1:1. Prvotřídní příslušnost si Sparta Košíře udržela po mnoho dalších let, prakticky až do svého postupu do středočeské divize. V těchto mnoha ročnících amatérské I. třídy sehrála Sparta Košíře stovky zápasů se soupeři v tehdejší době velmi zvučných jmen.
Lze jen litovat, že někdy skutečně jen kusé informace z dostupných archívních materiálů, nedovolují uvést zde bližší údaje. Přesto však uvádím namátkou několik klubů, které byly tehdejšími soupeři Sparty Košíře: Čechoslovan Košíře, Union Žižkov, AFK Kolín, Praha VII, Sparta Kladno, Rapid Vinohrady, SK Kročehlavy, Čechie Smíchov, Union Vršovice, CAFC, AFK Vršovice, Slavoj VIII, Malostranský SK atd. V těch letech se pochopitelně ve Spartě Košíře vystřídalo také mnoho vynikajících hráčů z nichž, podle dostupných dokumentů alespoň uvádím: Tůma, Staša, Vojáček, Řepka, Vondra, Hrom, A. Šubrt, O. Šubrt, L. Šubrt, Vlček, Kulhánek, Sechrt, Hejma, Holas, Růžička, Kratochvíl, Smejkal, Beznoska, Pečenka, Krpejš, Gráf, Novotný a mnoho dalších.
Jedním z největších úspěchů Sparty Košíře v předválečné éře byla účast ve finále celostátního amatérského mistrovství republiky. Bylo to v roce 1926, kdy druhým finalistou byl pražský německý klub DFC a v roce 1932, kdy se Sparta Košíře utkala ve finále s AFK Kolín. V obou finálových zápasech však Sparta neuspěla a tak se jí nikdy nedostalo pocty největší, stát na nejvyšším stupni amatérského mistrovství republiky. Přesto si však Sparta Košíře vydobyla svými úspěchy v mistrovských zápasech důstojné místo mezi českou amatérskou elitou. To bylo také důvodem, proč o start Sparty Košíře projevily zájem téměř všechny státy střední Evropy, pobaltské státy a země severní Afriky.